Extrémní sucho a nízké výnosy
Ing. Irena Bačová, AGROKOP CZ
Vlivem letošního nedostatku srážek na našem území ve spojitosti s dlouhodobým nedostatkem půdní vláhy a vlnami veder lze obecně konstatovat, že v letošním roce byl tlak vlhkomilných houbových patogenů na nízké úrovni napříč plodinami. Samozřejmě se to odrazilo i ve sníženém používání fungicidních přípravků, což potvrzuje i jejich nižší prodej ve firmě AGROKOP CZ. Naproti tomu suchem oslabené rostliny byly lokálně intenzivněji napadány některými patogeny (např. některé druhy Alternarií, Colletotrichum coccodes, Fusarium spp., Macrophomina phaseolina). Také byly zaznamenány časné anebo lokálně vysoké výskyty některých škůdců (např. kohoutci, krytonosec kořenový, sviluška chmelová, žlabatka stonková). V letošním pěstitelském roce byl i zvýšený zájem pěstitelů o aplikaci látek pomáhajících chránit porosty proti stresovému působení počasí nebo mimokořenových (listových) výživ pro zlepšení výživového stavu rostlin.
Charakteristika průběhu počasí
I když zima (prosinec, leden, únor) 2025/2026 byla na území ČR podle Českého hydrometeorologického ústavu hodnocena jako nadprůměrně teplá a srážkově chudá (úhrn srážek pouhých 86 mm (68 % normálu). Vlivem lednového výrazného mrazu a déletrvající sněhové pokrývce působila jako „zima pořádná“. Průměrná lednová teplota vzduchu na území ČR (−2,9 °C) byla o −1,5 °C nižší než normál 1991–2020 a na území spadlo pouze 26 mm srážek, což je 59 % srážkového normálu 1991–2020. Minimální teplota byla naměřena 5. ledna 2026 na stanici Kvilda-Perla (−30,6 °C). ČHMÚ uvedla, že průměrná teplota vzduchu za celou zimu dosáhla hodnoty −0,2 °C, což je o 0,5 °C více než třicetiletý normál 1991–2020 (−0,7 °C). Ve srovnání se zimou 2024/2025 byla letošní o 0,3 °C chladnější. Jak dokládají dlouhodobě měřená data, víme, že nadprůměrně teplé zimy bývají v posledních letech časté. Na srážky byl měsíc prosinec silně podnormální (37 %), leden podnormální (59 %) a teprve únor byl srážkově normální (116 %).
Jaro (březen, duben, květen) bylo na našem území nadprůměrně teplé a na srážky mimořádně slabé. Spadlo v ČR průměrně pouze 89 mm srážek, což je jen 57 % třicetiletého normálu. Průměrně za březen spadlo 19 mm, duben 13 mm a v květnu 57 mm. Průměrná teplota dosáhla 9,2 °C (březen 5,2 °C, duben 8,1 °C a květen 14,2 °C), byla tak o 0,9 °C vyšší, než je zmiňovaný třicetiletý normál. Dle dlouhodobých dat se jarní období výrazně otepluje a dle ČHMÚ trend činí asi o 0,3 °C za 10 let a 12 nejteplejších jar zaznamenali po roce 2000. Nedostatek vláhy se na porostech začal projevovat již koncem měsíce března v oblasti jižní Moravy.
Léto, které na našem území bylo výrazně horké, se zapsalo do historie a řadí se jako druhé nejteplejší od roku 1961. Celkem ČHMÚ zaznamenalo za letní sezónu (červen–srpen) na našem území 51 tropických dní. Průběh letních měsíců charakterizovaly významné vlny veder s extrémním prohlubováním sucha. Průměrná teplota v měsíci červen dosáhla 19,1 °C, což je o 2,6 °C vyšší než třicetiletý normál. A tak se tento měsíc zařadil jako 3. nejteplejší od roku 1961. V červnu v první polovině měsíce přišly srážky a vyskytovaly se na většině území ČR, v druhé polovině (20., 21., 29.) se lokálně vyskytovaly silné bouřky často i s výskyty krup. V červenci byla průměrná teplota vzduchu na našem území 19,3 °C byla tak o 1,0 °C vyšší než třicetiletý normál. Srážkově byl měsíc podnormální, v průměru spadlo pouze 51 mm srážek (57 % srážkového normálu 1991–2020). Dle ČHMÚ srpen se na území ČR hodnotí jako teplotně silně nadnormální a srážkově měsíc jako normální (91 % srážkového normálu 1991–2020).
Udává se, že historicky první českou zmínku o extrémním suchu a jejich dopadech představuje zápis v Kosmově kronice. Psal se rok 1540, kdy Evropu sužovalo jedenáctiměsíční sucho, od jara do zimy, s krátkými přerušeními. Kdy Labe, Rýn, Seina a Dunaj klesly na extrémní minima, obvyklý průtok Labe poklesl až na desetinu.
Obvyklá / neobvyklá abiotická i biotická poškození
Neočekávatelný průběh počasí – začátek roku mrazivé teploty, během jara na většině území ČR mrazové epizody a během jara i léta významný nedostatek srážek. Ten měl v letních měsících s extrémně vysokými teplotami v souvislosti s výparem vody z půdy negativní dopady na celou řadu plodin. Navíc důsledkem nedostatku půdní vláhy se omezeně rozpouštěla i minerální hnojiva v půdě, některá se nacházela ještě během měsíce srpna v porostech brambor. Vliv měly i nízké účinnosti herbicidních zásahů (rezistentní populace plevelných rostlin, nedostatek vláhy v půdě, nízké teploty v době aplikace, silné voskové vrstvy na povrchu listů atd.), poměrně často se přistupovalo k opravným aplikacím napříč plodinami, což také mělo vliv na kvalitu některých porostů.
Obilniny
Jejich porosty byly značně ovlivněné silným nedostatkem srážek, v závěsu s výskytem vysokých teplot. V porostech pšenice ozimé docházelo ke žloutnutí pletiv, těžko rozeznatelných od podzimních infekcí virovými zakrslostmi. Omezeně odnožovaly anebo později se růst a vývoj odnoží zastavil, lokálně došlo k výraznému zkrácení stébel (např. Žďársko). Přípravky pro regulaci růstu byly použity jen omezeně. Zohledňovala se lokalita, odrůda i jednotlivé porosty. Významněji se opět objevila řada nespecifických skvrnitostí, jak v pšenicích, tak i v ječmenech. Průběh počasí nebyl příznivý ani pro rozvoj řady houbových patogenů. V obilninách se lokálně vyskytovalo padlí (Blumeria graminis) a teprve později, začátkem června, se začaly v pšenici intenzivněji šířit braničnatky a rzi. Významně se vyskytovaly mazlavé sněti na pšenici. Na jižní Moravě obilniny lokálně silně škodily larvy kohoutka, proti kterým se muselo více než jednou ošetřovat. Lze obecně konstatovat, že výnosy ozimých pšenic byly nižší, místy až velmi nízké, ale naopak kvalitativní parametry zrna, jako je obsah dusíkatých látek, byly nadprůměrné, avšak doprovázené drobnějším zrnem.
Kukuřice
Některé porosty kukuřic byly poznamenané nízkými dubnovými a květnovými teplotami. Nejintenzivněji se poruchy projevily u časně setých porostu. Nejprve byly pozorované výpadky vzcházejících rostlin, jelikož poškozené klíčící rostliny se deformovaly v půdě (Obr.1) a byly přednostně napadány drátovci. Vzešlé rostliny měly silně svinuté prožloutlé listy (Obr.2). Stočené listy způsobily deformovaný vzhled rostlin, který většinově později odezněl. Rostliny vykazovaly pomalejší růst i vývoj, což vedlo později k nevyrovnanému porostu, některé rostliny výrazně odnožily. Některé zdroje uvádějí, že když v prvních 24 až 48 hodin po vysetí semena absorbují chladnou vodu (v půdách obvykle pod 10 oC) zrna zpomalí klíčení a vzcházení rostlin nebo způsobí jejich deformity. Pozdější výskyt nízkých teplot často způsobil na vzešlých porostech tzv. chladovou pruhovitost a skvrnitost kukuřice, což se projevilo většinou jako částečné prožloutnutí listové plochy. Těchto chladových poruch si, ale málokterý pěstitel všimnul. Nicméně následky chladu byly patrné až do sklizně.
Navíc celá řada porostů byla poškozena nedostatkem vláhy v půdě a vlnami veder, důsledkem byl nízký vzrůst až silné zakrnění. Listy se svinuly směrem vzhůru a od spodních části rostlin docházelo k jejich zasychání a pak i k velmi slabému ozrnění palic. I když se jedná o plodinu typu C4, to znamená, že plodina má být schopna hospodařit s vodou lépe než jiné plodiny. Nicméně plodina je známa svou vysokou potřebou vláhy, zejména v období klíčení až vzcházení i intenzivního růstu. Navíc většinově porosty, které byly v letošním roce seté po žitě na píci zaschly. Žito vyčerpalo z půdy velkou část vláhy a další významná voda již nepřišla, to mělo pro porosty kukuřice devastující důsledek.
I nálety motýlu zavíječe kukuřičného byly časnější, což se projevilo na poškození kukuřice velmi brzy. Škody způsobené jejich housenkami byly patrné již od půlky července. Lokálně na jižní Moravě byly výskyty bázlivce kukuřičného tak silné, že nestačilo jen jedno ošetření. Příznivé podmínky se vytvořily i pro rozvoj svilušky chmelové zejména na Znojemsku, nicméně zůstala bez povšimnutí pěstitelů. Velmi drobný škůdce, velikostí do 1 mm, napichuje pletiva a saje rostlinné šťávy, tím způsobuje nevratné poškození buněk. Napadené listy měly šedivý nádech (Obr.3) a sání škůdcem urychlovalo jejich zasychání. Jedná se o roztoče s velmi krátkým vývojovým cyklem, který za ideálních teplotních podmínek (při průměrné teplotě 20 oC) a nízké vlhkosti trvá od vajíčka po dospělce 15 dní. Při vyšších teplotách se vývojový cyklus ještě zkracuje. Udává se, že v polních podmínkách má 8 až 9 generací a v chráněných prostorách až 15 generací. Napadení začíná od okraje polí, které se šíří dále do porostu za pomoci větru. Lokálně významněji se objevila i obecná snětivost kukuřice (starší název sněť kukuřičná).
Řepka ozimá
Stav porostů na podzim odpovídal termínu setí a vláhových podmínek (dešťové srážky na začátku a konci srpna a začátku září). Porosty na podzim byly často nevyrovnané.
Obecně lze uvést, že výskyty a poškození různými druhy škůdců v uplynulé sezóně byly silné. Lokálně začátkem měsíce září významně žírem škodili dřepčíci (rod Phyllotreta a dospělci dřepčíka olejkového) s výskyty různých druhů housenek můr, zápředníčka a požerky na kořenech způsobené larvami květilky zelné. První samičky dřepčíka olejkového měly vytvořená vajíčka v dutině břišní od 18.9.2025, která byla dobře pozorovatelná pouhým okem. První silné nálety dospělce krytonosce čtyřzubého byly zřejmé již koncem února a začátkem března. První výskyt samiček s vajíčky v dutině břišní 3.3.2026 v teplých oblastech a 9.3.2026 v polohách nad 400 m n. m. První výskyty dospělců blýskáčka řepkového přišly od půlky března. Jak v loňské, tak i v letošní sezóně působil významné škody, ošetření muselo být z důvodu nízké účinnosti přípravků opakováno. Později vylíhlé larvy dále pokračovaly v poškozování poupat. Dospělci škodili významně i v semenných porostech hořčice a ředkve. Později začátkem května se přidala významně i bejlomorka kapustová. A dále uvnitř stonků řepky na několika lokalitách byly pozorované larvy a později kukly hmyzu z řádu dvoukřídlých (Diptera) (Obr.4), které škodily žírem společně s larvami krytonosce (dosud se nepodařilo přesněji určit).
Následkem mrazivých teplot v měsíci lednu došlo k poškození řady porostů, zejména ve vyšších polohách. Místy byly poškozeny části rostlin mezi hypokotylem a kořenem, tzv. krček, v horších případech i kořeny. Poškozená pletiva zhnědla a vodnatěla, často tvořila nové výhony. Následkem tohoto měly rostliny metlovitý vzhled. Ale silně poškozené rostliny odumíraly. Poškozené porosty bylo vhodné ošetřit přípravky na zlepšení zdravotního stavu rostlin a pro rychlou regeneraci z předchozího poškození. I později na jaře se opakovaně vyskytovaly mrazy, které dále významně porosty poškozovaly. U některých porostů na konci vegetace po deštích došlo ke zmlazení porostů, což následkem zpřístupnění dusíku pro rostliny, vedlo ke zmlazení a opětovnému nakvetení rostlin.
Začátkem června se začaly výrazně objevovat symptomy napadení chorobami. Na mnoha lokalitách byla patrná infekce fomovým černáním stonků řepky (starší název fomová hniloba). Dále se také objevovalo napadení kořenů houbami rodu Fusarium (Obr. 5) (po mikroskopické analýze Fusarium avenaceum, F.culmorum – typická obilní fusária), Rhizoctonia spp. a Alternaria spp. Napadení Rhizoctonii spp. se projevovalo tmavohnědým zbarvením infikované části kořene, povrch pletiva byl rozpraskaný, často se svlečenou pokožkou. Při infekci Fusariem spp. vnitřní pletivo kořene sesychalo a jeho povrch byl také výrazně rozpraskaný. Na napadeném pletivu později narůstalo řídké bílé nebo lososově zbarvené mycelium s masou konidií patogena. Tito patogeni způsobují nouzové dozrávání následkem odumírání kořenů nebo ucpávání cévních svazků. Dále je nutné uvést, že některé houby rodu Fusarium jsou producenty nebezpečných mykotoxinů, které jsou škodlivé jak pro rostliny, tak pro lidi i hospodářská zvířata. Běžně se uvádí, že klasová fuzaria obilnin škodí snížením výnosů a jakosti, a také akumulaci mykotoxinů v zrnu obilnin, nicméně jen velmi málo zpráv uvádí, že některé mykotoxiny se mohou přesunout z původního místa infekce nebo se mohou vyskytovat v nenapadeném rostlinném pletivu. Navíc se uvádí i příjem některých mykotoxinů z půdy kořeny a jejich translokace do nadzemních orgánů. To by mohlo naznačovat další možný vliv na bezpečnost potravin a krmiv.
Mák jarní
Mák patří mezi plodiny velmi náročných z mnoha hledisek. Už to, že se jedná o drobnosemennou plodinu, vyžaduje od založení precizní zemědělskou péči. Je poškozovaná řadou abiotických i biotických vlivů. Navíc se často používají různé stimulační látky, ale i to nemusí zaručit kýžený výsledek. Občas se stačí řídit heslem „Méně je někdy více“, což platilo pro uběhlou pěstitelskou sezónu v máku jarním v plném rozsahu.
Již od počátku byl mák poškozován nedostatkem vláhy, zejména na jižní Moravě a často docházelo k nevyklíčení semen nebo zasychání vzcházejících rostlin. Dlouho na sebe nenechal čekat krytonosec kořenový, který dílo zkázy místy dovršil. Na mnoha lokalitách byly výskyty brouků silné, žírem poškozovaly mladé rostliny a ty velmi zaostávaly v růstu. Později se přidaly jeho larvy, které způsobovaly další odumírání rostlin (Obr.6). Dále ze škůdců porosty poškozovaly larvy žlabatky stonkové, zejména na Vyškovsku. Larvy vyžíraly vnitřní části stonků, zejména ve spodní části a žírem pokračovaly směrem dolů do kořene (Obr.7). Bylo zjištěno i několik larev na rostlinu. Silně poškozené rostliny nouzově dozrávaly.
Z chorob se nejdříve objevila plíseň máku. Později se přidala pleosporová hnědá skvrnitost máku (starší název helmintosporióza máku). Následkem silných poškození larvami krytonosce kořenového došlo k napadení kořenového sytému chorobami a jak infekce postupovala, také na stoncích se tvořily téměř černé podélné skvrny. Na kořenech se mimo ni vyskytovaly houby rodu Fusarium a Alternaria.
Na řadě porostů byly časté výskyty makovic s nalepenými okvětními plátky, takové po rozříznutí byly většinou prázdné. Udává se několik tezí – např. vliv herbicidu, deštivé počasí v době květu apod. Později byly makovice intenzivněji napadány chorobami, zejména pleosporovou hnědou skvrnitostí máku.
V uběhlé sezóně byly porosty máku silně poznamenány aplikací některých přípravků aplikovaných v době dlouhodobého nedostatku vláhy, anebo v době krátce před výskytem vysokých teplot. Po takovýchto ošetřeních, porosty od spodu směrem vzhůru výrazně zasychaly, rostliny měly slabý kořenový systém, vyšší napadení chorobami jak kořenů, tak kořenových krčků, dále tvořily výrazně menší makovice, nakonec výnos byl také snížen (Obr. 8).
Slunečnice
Porosty slunečnic byly také výrazně ovlivněné nedostatkem vláhy, výška rostlin byla obecně nízká a klesly i výnosy. Navíc oslabené porosty byly intenzivněji napadeny některými patogeny anebo škůdci.
V letošním roce byly v porostech časté výskyty svilušky chmelové, ale nezpůsobovaly významné škody. Roztoči saním na listových čepelích způsobují nejprve světlezelené skvrny, které se zvětšují a zbarvují do žluta (Obr. 9). Na rubové straně čepelí jsou patrné jemné pavučinky s přítomností drobných roztočů, jejich svléknutých pokožek a bělavými vajíčky.
V porostech se objevovala bílá hniloba slunečnice (starší název hlízenka obecná) (Sclerotinia sclerotiorum). Jednalo se převážně o infekce z půdy, tzv. primární infekce zřejmě ve dvou vlnách. Ze sklerocií (klidová stádia houby) mycelium patogena prorůstá přímo do kořenů a bází stonků. Napadené rostliny bývají v řádcích nebo ohniscích. Po infekci dochází k destrukci pletiv a přerušení transportu vody a živin do nadzemních částí, tak dochází k rychlému nouzovému dozrávání a k předčasnému odumírání rostlin i s úbory. Navíc vlivem výrazného vláhového deficitu byly oslabené rostliny lokálně významně infikovány patogeny Macrophomina phaseolina (popelavá hniloba slunečnice) anebo houbami rodu Fusarium. K těmto infekcím také docházelo z půdy přes kořeny rostlin. Macrophomina phaseolina má široký okruh hostitelů (např. čirok, kukuřice, řepa, sója). V napadených částech tvoří mikrosklerocia, která následně v půdě mohou být životaschopná po dobu 2-15 let v závislosti na vlhkostních podmínkách a způsobu zpracování půdy. Vyhovují ji vysoké teploty (30–35 oC) spojené s nízkou půdní vlhkostí. Pokožka kořene bývá tmavě hnědě zbarvená a loupe se, po podélném rozříznutí ve vnitřním pletivu se nachází masa mikrosklerócií, které propůjčují šedivé zbarvení vnitřního pletiva (Obr. 10). Někdy je z vnější strany stonku ve spodní části patrné světle šedé zbarvení. Z mikrosklerocií v půdě vyklíčí klíční vlákna, která pronikají do hostitele přes kořeny a uvnitř narušuje transport vody a živin a později dochází k nouzovému dozrávání rostlin. Dále na kořenech a v kořenových krčcích se vyskytovaly i houby rodu Fusarium, místy i společně s houbou Macrophomina phaseolina. Běžně přežívají v půdě nebo na infikovaných rostlinných zbytcích. Infekce se projevovala na kořenech anebo uvnitř ve spodní části stonku, kde narostlo mycelium s konidiemi, místy se dřeň v infikované části zbarvila do růžova. Následkem omezené funkce kořenového systému anebo cévních svazků napadené rostliny nouzově dozrávaly. Rozvoj podporuje stres z nedostatku vody a také lehké půdy, její vysoká teplota a suché a horké podmínky (27 – 38oC).
Tlak půdních patogenů je možné snížit biologickými přípravky, které se aplikují do nebo na půdu pro zvýšení její biologické činnosti. Omezit nouzové dozrávání rostlin je možné mykoparazitickými houbami nebo bakteriemi. Např. houbami rodů a druhů – Coniothyrium minitans, Trichoderma spp., Bacillus spp., Pseudomonas spp. a jiných.
Na úborech se často vyskytovala šedá plísňovitost slunečnice (Botrytis cinerea), která letos způsobovala převážně jen hnědnutí listenů na úboru. Vlivem suchých podmínek se na výnosu významněji neprojevovala. Na jedné lokalitě ve fázi zrání na úborech se významněji objevil Rhizopus spp. (angl. Rhizopus Head Rot). Na zadní straně úboru způsobuje tmavou mokvavou skvrnu, která se rozšiřuje, později zasychá a následně se zbarvuje do tmavohněda (Obr. 11). Uvnitř úboru bylo narostlé mycelium s rozmnožovacími úvary patogena. K infekci je nezbytné mechanické poškození, které vytvoří vstupní bránu pro průnik tohoto houbového patogena. K infekci a rozvoji choroby podporují vysoké teploty (nad 25 °C) a vysoká relativní vlhkost (nad 80 %). Později od srpna docházelo k infekcím listových čepelí padlím slunečnice (Golovinomyces cichoracearum) a rzí slunečnice (Puccinia helianthi).
Závěr
Vlivem změn průběhu počasí za poslední léta pěstitelé častěji přistupují k opatřením pro ochranu půdy před extrémy, jako jsou sucha, vysoké teploty, a naopak silných úhrnu srážek a jiných. Navíc vlivem změn klimatu dochází ke změnám v chování některých škůdců a změnám výskytu a škodlivosti některých patogenů. Proto čím dál častěji vystupuje nutnost řešit biologicky únavu půdy nebo omezovat biologickými prostředky a mimokořenovou výživou dopady stresů, chorob a škůdců na rostliny.
